Opravdová digitální revoluce díky epidemii COVID-19?

Současná krize, kterou nastartoval coronavirus, bude dlouhá a hluboká. Viz Petr Koubský a analýza týmu vedeného Neilem Fergusonem v Deníku N (https://bit.ly/2J3DF1m - placený článek). Spíš, než že za měsíc z toho budeme venku, si postupně prostě zvykneme, že tam někde venku je nový vir a budeme hledat způsob, jak s tím žít.

A zdá se, že právě tohle vyvolá nakonec tu opravdovou digitální revoluci, o které už posledních 15 let prohlašujeme, že je tady. Za rok, dva, až coronavirus odejde za SARSem a Španělskou chřipkou, svět už nebude stejný. A nepůjde nutně o technologie, ale o to, že se úplně změní chování lidí.

Už se nebudeme ptát, jestli jde něco udělat i online, ale jestli je vůbec důvod, něco udělat prezenčně. Zjistíme, že toho spousta opravdu jde vyřešit jen tím pověstným emailem. A to bude znamenat úplné překolíkování kdejakého hřiště:
Způsob, jakým se nakupuje, je stejný stovky let. Jen se spletitá tržiště změnila na nablýskaná nákupní centra. Online shopping tu už sice pár let je, ale teprve teď se masově rozšíří. Vrátíme se po roční karanténě a nakupování online zpátky k umaštěnému vozíku a hodinovým návštěvám do supermarketu?

Zavřené školy vytvoří tlak na kvalitní vzdělávání z domova. Nástroje na to existují, jen jen začneme skutečně používat. A nezjistíme jen to, že mohou být alternativou, ale že mohou ve vzdělávání přinášet násobně větší hodnotu, než metody 20. století (a 19. století ve Česku). Rigidní vzdělávací systém už potom neobstojí v tlaku rodičů a žáků na online úkoly, nebo třeba jen částečnou docházku.

Homeoffice doposud byla ve firmách spíš taková sranda na jeden den v týdnu, přičemž málo firem dokázalo pracovat skutečně plnohodnotně. Spíš si člověk udělal prezentaci, vyřídil emaily a udělal pár telefonátů. Ze schůzek se omluvil, protože přeci, má ten homeoffice. A to se ani nebavíme o úřednících, kteří ještě nepřešli na notebooky, ani o konzultantech, kteří považují osobní kontakt za nedotknutelný, ale třeba o řemeslnících, kteří zjistí, že se na problém mohou podívat předem, z domova, že?

Ruku na srdce, doslova, si můžeme dát při návštěvách lékaře. Opravdu je všechno nutné řešit osobně? A jako zdravý mezi nemocnými? Nebo naopak nemocný mezi zdravými? Pár měsíců se snahou o minimální osobní kontakt a zdi zdravotnické mašinérie se začnou hroutit. Ještě s úsměvem budeme vzpomínat na bolest s eRecepty.

Během karantény navíc nepodepíšeme žádnou smlouvu, dohodu, NDA, nic. O kontaktu se stání správou nemluvě. Blýská se na lepší časy ohledně větší důvěry mezi lidmi? Možná. Ohledně online identifikace? Určitě ano. Politikům se to asi nebude líbit, ale celý cirkus s volebními papírky, který už tak dobře umí, půjde k ledu. Navždy.

A mohlo by se pokračovat. Pokusím se k jednotlivým tématům vrátit ve větším detailů v následujících postech. Protože jestli něco pozitivního tahle krize přinese, tak to bude skutečná digitální revoluce. A my máme rádi digitál!